Legislativní pravomoci 

Jak probíhá legislativní proces?

Evropský parlament hraje zásadní roli v rozhodovacím procesu EU jako jeden ze dvou spoluzákonodárců EU vedle Rady.

Převážnou většinu evropských právních předpisů přijímají Evropský parlament a Rada společně na návrh Evropské komise. Tento postup je znám jako řádný legislativní postup nebo spolurozhodování.

V některých případech evropské smlouvy stanovují zvláštní legislativní postupy, jako jsou konzultace a souhlas, kdy Parlament nemá stejné postavení jako Rada (jako je tomu v rámci řádného legislativního postupu).

Práce Parlamentu na legislativním textu začíná v okamžiku, kdy obdrží návrh od Evropské komise, která je orgánem iniciujícím legislativní proces. Návrh je postoupen výboru a jeden z poslanců Evropského parlamentu je pověřen vypracováním zprávy. Tento poslanec se nazývá zpravodaj. Pokud se právní předpis zabývá rozsáhlými otázkami, mohou být jmenováni spoluzpravodajové z různých výborů.

Po debatách mezi zástupci politických skupin a konzultacích při hledání kompromisu hlasuje parlamentní výbor o návrhu zprávy a případně ji pozmění. Když je text revidován a schválen na plenárním zasedání, Parlament přijme svůj postoj.

Řádný legislativní postup 

Řádný legislativní postup

  1. Návrh Komise

    Evropská komise předloží legislativní návrh Evropskému parlamentu

    Subjekty, které mají právo podnětu:
    • Evropská investiční banka
    • Evropská centrální banka
    • Evropský parlament
    • Občanská iniciativa
    • Čtvrtina členských států

    Konkrétně:

  2. První čtení v Parlamentu

    Evropský parlament přezkoumá návrh Komise během prvního čtení a může jej buď schválit beze změn, nebo upravit.

    Konkrétně:

  3. První čtení v Radě

    Rada se může během svého prvního čtení rozhodnout postoj Parlamentu schválit, čímž se legislativní akt považuje za přijatý, nebo může postoj Parlamentu pozměnit a vrátit návrh Parlamentu k druhému čtení.

    Konkrétně:

    Možné výsledky:

    •  
      Přijato:

      Legislativní návrh je přijat.

      V této fázi je přijata naprostá většina návrhů.

    •  

      Legislativní návrh přechází do další fáze.

  4. Druhé čtení v Parlamentu

    Parlament postoj Rady přezkoumá a schválí – v takovém případě je akt považován za přijatý – nebo jej zamítne, takže daný akt nevstoupí v platnost a postup se zastavuje, nebo navrhne pozměňovací návrhy a vrátí návrh Radě ke druhému čtení.

    Konkrétně:

    Možné výsledky:

  5. 2. Druhé čtení v Radě

    Rada posoudí postoj Parlamentu ve druhém čtení, a buď všechny pozměňovací návrhy Parlamentu schválí, čímž se legislativní akt považuje za přijatý, nebo je všechny zamítne, což vede ke svolání dohodovacího výboru.

    Konkrétně:

    Možné výsledky:

  6. Dohodovací řízení

    Snahou dohodovacího výboru, který je tvořen stejným počtem poslanců EP a zástupců Rady, je dosáhnout dohody o společném návrhu. V případě neúspěchu nevstoupí daný legislativní akt v platnost a postup se zastavuje. V případě, že se ohledně společného návrhu podaří dosáhnout dohody, návrh se postupuje Evropskému parlamentu a Radě ke třetímu čtení.

    Konkrétně:

    Možné výsledky:

  7. Třetí čtení v Evropském parlamentu a Radě

    • Třetí čtení v Parlamentu:

      Evropský parlament posoudí společný návrh a hlasuje o něm na plenárním zasedání. Parlament nemůže změnit znění společného návrhu. V případě, že jej zamítne nebo jej neprojedná, akt není přijat a celý postup je ukončen. V případě, že jej schválí Parlament i Rada, je akt přijat.

    • Třetí čtení v Radě:

      Rada posoudí společný návrh. Znění návrhu nemůže změnit. V případě, že jej zamítne nebo jej neprojedná, akt není přijat a celý postup je ukončen. V případě, že návrh schválí a schválí jej i Parlament, je akt přijat.

    Konkrétně:

    Možné výsledky:

Možné výsledky

  • Přijatý návrh

    Evropský parlament posoudí společný návrh a hlasuje o něm na plenárním zasedání. Znění společného návrhu už nemůže nijak měnit. V případě, že jej zamítne nebo jej neprojedná, akt není přijat a celý postup je ukončen. V případě, že jej schválí Parlament i Rada, je akt přijat.

    • Nařízení jsou přímo závazná v celé EU ode dne uvedeného v Úředním věstníku.

    • Ve směrnicích jsou stanoveny konečné výsledky, jichž má každý členský stát dosáhnout, přičemž rozhodnutí o tom, jak právní předpisy upravit, aby bylo těchto cílů dosaženo, je ponecháno na vládách jednotlivých členských států. V každé směrnici je stanoveno datum, dokdy je nutné vnitrostátní zákony upravit.

    • Rozhodnutí se uplatňují v konkrétních případech, týkají se příslušných orgánů či jednotlivců a jsou zcela závazná.

  • Nepřijatý návrh

    V případě, že je legislativní návrh v některé fázi postupu zamítnut nebo Parlament a Rada nemohou dosáhnout kompromisu, návrh není přijat a postup je ukončen. Nový postup lze znovu zahájit pouze na základě nového návrhu Komise.

Řádný legislativní postup dává Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie stejné zákonodárné pravomoci v celé řadě oblastí (např. správa ekonomických záležitostí, imigrace, energetika, doprava, životní prostředí a ochrana spotřebitele).
Tento postup byl pod pojmem spolurozhodování zaveden Maastrichtskou smlouvou (1992) a poté byl rozšířen a zefektivněn Amsterodamskou smlouvou (1999).

Lisabonskou smlouvou (2009) se přejmenovaný řádný legislativní postup stal hlavním legislativním postupem rozhodovacího systému EU.

V rámci řádného legislativního postupu může legislativní text projít až třemi čteními v Parlamentu a může vstoupit v platnost pouze tehdy, pokud se Parlament a Rada dohodnou na konečném znění.

Tento postup v podstatě zajišťuje, že poslanci Evropského parlamentu jako přímo volení zástupci Evropanů mají pravomoc utvářet pravidla EU a řídit politiky EU v souladu s očekáváním svých voličů.

Zvláštní legislativní postupy

Na počátku byla Římskou smlouvou z roku 1957 Evropskému parlamentu svěřena poradní role v legislativním procesu; přičemž Komise navrhovala a Rada přijímala právní předpisy.

Zavedení spolurozhodování a postupné rozšiřování výsad Parlamentu s následnými změnami smluv znamenalo, že některé legislativní postupy, které byly v minulosti široce využívány, se nyní vztahují na omezený počet případů.

Postup konzultace

V rámci konzultace může Evropský parlament legislativní návrh schválit nebo zamítnout, případně navrhnout jeho změny.
Rada nemá právní povinnost zohlednit stanovisko Parlamentu, ale v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie nesmí přijmout rozhodnutí, aniž by jej obdržela.

Tento postup se nyní vztahuje na legislativní oblasti, jako jsou výjimky pro vnitřní trh a právo hospodářské soutěže.

Postup souhlasu

V některých případech Smlouva o Evropské unii nebo Smlouva o fungování Evropské unie stanovuje, že Evropský parlament musí k dokončení postupu udělit souhlas.

To znamená, že Parlament může navrhovaný akt schválit nebo zamítnout, ale nemůže jej změnit. Pokud Parlament souhlas neudělí, Rada nemůže akt přijmout.

Souhlas Parlamentu je vyžadován při přijímání nových právních předpisů o boji proti diskriminaci.

Totéž platí, když Rada přijímá opatření v oblastech, kde pravomoci EU nebyly výslovně uděleny, ale jsou nezbytné pro dosažení cílů stanovených v evropských smlouvách – jedná se o tzv. doložku flexibility podle článku 352 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Postup souhlasu (v angličtině tzv. consent procedure, dříve též assent) se kromě přijímání právních předpisů uplatňuje i pro některé další účely. Evropský parlament je žádán o souhlas s mezinárodními dohodami sjednanými Evropskou unií nebo s dohodami týkajícími se přistoupení nebo vystoupení země z EU.

Kromě toho musí Parlament vyslovit souhlas s rozhodnutími Rady podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii, která mohou stanovit, že v některé zemi EU hrozí závažné porušení hodnot EU nebo že již země závažně a trvale porušuje hodnoty EU.

Prováděcí akty a akty v přenesené pravomoci

Pokud Evropský parlament a Rada přijmou legislativní akt, mohou Komisi udělit pravomoc přijímat nelegislativní akty, které s tímto legislativním aktem souvisejí.
Existují dva typy nelegislativních aktů:

  • prováděcí akty – Komise se jimi snaží vytvořit podmínky pro jednotné provádění legislativního aktu ve všech zemích EU.
  • akty v přenesené pravomoci – Komise je oprávněna doplňovat nebo měnit některé nepodstatné prvky legislativního aktu.

Prováděcí akty

Prováděcí akty jsou předkládány výborům odborníků ze zemí EU, přičemž Parlament je v průběhu postupu informován a zachovává si právo kontroly.

Na základě návrhu příslušného parlamentního výboru může Parlament vznést námitku, v níž uvede, že návrh prováděcího opatření překračuje pravomoci stanovené v daném legislativním aktu nebo není v jiných ohledech v souladu s právem EU.

Parlament může požádat Komisi, aby opatření stáhla nebo změnila, nebo aby předložila nový návrh v rámci příslušného legislativního postupu.

Akty v přenesené pravomoci

Akty v přenesené pravomoci se obvykle používají v případech, kdy je třeba některé prvky legislativního aktu pravidelně upravovat tak, aby zohledňovaly technický nebo vědecký pokrok. V praxi Parlament a Rada delegují některé své pravomoci jako spoluzákonodárci, aby bylo možné rychle a účinně přijímat rozhodnutí.

V souladu s ustanoveními legislativního aktu se Parlament nebo Rada mohou rozhodnout vyslovit námitky proti aktu v přenesené pravomoci v určité lhůtě (zpravidla dva měsíce) od obdržení oznámení. V takovém případě nemůže akt v přenesené pravomoci vstoupit v platnost.

Evropský parlament nebo Rada mohou rovněž rozhodnout o zrušení přenesení pravomoci na Komisi.

Může Evropský parlament iniciovat přijetí právních předpisů?

Evropská komise má pravomoc předkládat většinu legislativních návrhů na úrovni EU.

Článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie však dává Parlamentu právo vyzvat Komisi, aby předložila legislativní návrh k danému tématu.

Podle dohody, které Parlament a Komise dosáhly, se Komise zavázala na takovou žádost odpovědět do tří měsíců. Pokud se Komise na základě žádosti Parlamentu rozhodne legislativní návrh nepředložit, musí svůj postoj Parlamentu zdůvodnit.

V Parlamentu může výzvu k předložení nového právního předpisu předložit výbor příslušný pro danou problematiku nebo jeden či více poslanců Evropského parlamentu. Rozpočtový výbor může vydat stanovisko k finančním dopadům návrhu.

Roční a víceleté programování

Podle článku 17 Smlouvy o Evropské unii Komise iniciuje roční a víceleté programování EU. Za účelem dosažení tohoto cíle připravuje Komise svůj pracovní program.

Evropský parlament spolupracuje s Komisí v procesu přípravy pracovního programu Komise a Komise by měla v této fázi zohlednit priority vyjádřené Parlamentem.

Po přijetí programu Komisí jednají Parlament, Rada a Komise a dohodnou se na společném prohlášení, které stanoví cíle a priority EU.

Podrobná pravidla spolupráce mezi Parlamentem a Komisí v souvislosti s pracovním programem Komise jsou stanovena v rámcové dohodě o vztazích mezi oběma orgány.