Fakta a čísla o Evropské unii
Evropský parlament
Vyplňte prosím toto pole

Jižní Asie

Jižní Asie je součástí širšího indicko-tichomořského regionu a má pro EU zásadní geostrategický význam, přičemž se potýká se značnými výzvami. Indicko-tichomořský region se rychle vyvíjí a stává se nejdůležitějším geostrategickým regionem, v němž žije více než 50 % světové populace. V září 2021 byla přijata strategie EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu s cílem zvýšit přítomnost EU v tomto regionu, budovat partnerství a posilovat mezinárodní řád založený na pravidlech. EU své stávající nástroje přizpůsobuje v rámci své strategické autonomie v době, kdy narůstají geostrategické výzvy. Strategický kompas EU pro bezpečnost a obranu, který Rada formálně schválila v březnu 2022, podporuje otevřenou regionální bezpečnostní architekturu založenou na pravidlech, včetně bezpečných námořních komunikačních tras, budování kapacit a posílené námořní přítomnosti v indicko-tichomořském regionu. EU jako silný ekonomický aktér a největší dárce rozvojové pomoci rozvíjí se zeměmi v jižní Asii užší vztahy. EU zde usiluje o podporu budování institucí, podporu demokracie, řádné správy věcí veřejných a lidských práv, i když některé otázky u ní vzbuzují obavy ohledně bezpečnosti, např. konflikt v Kašmíru, Afghánistán, námořní bezpečnost a terorismus. Parlament podporuje spolupráci a pomoc EU včetně cílené podpory pro nejzranitelnější skupiny obyvatelstva.

Tento informativní přehled popisuje region jižní Asie. Viz také informativní přehled o východní Asii (5.6.8) a jihovýchodní Asii (5.6.9).

Právní základ

Dohody o partnerství a spolupráci (bilaterální vztahy)

Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci

EU vybízí k regionální integraci a podporuje Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci (SAARC). Členskými zeměmi sdružení SAARC jsou Afghánistán, Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán a Šrí Lanka. Status pozorovatele mají EU, Čína, Írán, Japonsko, Jižní Korea, Mauricius, Myanmar a Spojené státy americké. Vzhledem k vnitřním neshodám, zejména mezi Indií a Pákistánem, se činnost sdružení SAARC pozastavila. Tato organizace dosáhla pokroku při řešení regionálních otázek, což zahrnuje hospodářskou spolupráci a řešení humanitárních krizí. Přetrvávají však problémy, jako jsou strukturální nedostatky a hospodářské rozdíly mezi členskými státy.

Součástí rozvojové spolupráce mezi EU a zeměmi jižní Asie je jak finanční a technická pomoc, tak i hospodářská spolupráce. Mezi priority patří regionální stabilita, zmírňování chudoby, lidská práva, udržitelný rozvoj, řádná správa věcí veřejných a pracovní práva. Cílem spolupráce mezi EU a SAARC je podpora harmonizace norem, usnadňování obchodu a zvyšování povědomí o výhodách regionální spolupráce. Nedávné iniciativy se zaměřily na zmírňování změny klimatu a digitální transformaci. V roce 2024 zahájily EU a SAARC společný program na posílení regionální konektivity a podporu udržitelné energie.

Indie

V listopadu 2004 bylo na pátém summitu EU–Indie přijato Strategické partnerství EU–Indie, jež podporuje politický dialog a spolupráci, rozvoj hospodářských vztahů, obchodu a investic, jakož i posilování mezilidských kontaktů.

Od roku 2023 EU upevňuje své postavení největšího obchodního partnera Indie, přičemž obchod se zbožím dosahuje 124 miliard EUR, což představuje 12,2 % celkového obchodu Indie. Pokud jde o objem obchodu s Indií, staví to EU před USA (10,8 %) i Čínu (10,5 %). V roce 2023 dosáhl obchod se službami mezi těmito partnery 50,8 miliard EUR, což představuje významný nárůst oproti 30,4 miliardám EUR v roce 2020. V roce 2023 se v pořadí největších obchodních partnerů EU Indie umístila na devátém místě, když představovala 2,2 % celkového obchodu EU se zbožím.

EU je největším zahraničním investorem v Indii a toky zahraničních investic do země se za poslední desetiletí zvýšily z 8 % na 18 %. V Indii působí přibližně 6 000 evropských společností, které přímo poskytují 1,7 milionu a nepřímo 5 milionů pracovních míst v široké škále odvětví. Indie v současnosti těží z jednostranných preferenčních tarifů všeobecného systému preferencí EU (GSP), který spojuje jednostranné obchodní preference s dodržováním lidských a pracovních práv. Vzhledem k tomu, že řada odvětví systém GSP opustila, se v roce 2023 preference vztahovaly na 21 % celkového dovozu z Indie do EU. Podíl Indie na světové výrobě a obchodu s EU zůstává ve srovnání s jejím potenciálem relativně malý. Vysoké celní sazby v Indii spolu s právními předpisy EU v oblasti životního prostředí, jako je mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, nadále představují překážky pro další rozšiřování obchodu.

V posledních letech je Indie stále aktivnější na mezinárodní scéně. Má rostoucí zájem o zlepšení svých obchodních vztahů s EU, které se v současné době řídí především pravidly Světové obchodní organizace (WTO). K oblastem, které jsou pro obchodní vztahy mezi EU a Indií v současné době relevantní, patří zemědělství, služby, digitální obchod, patentová ochrana, životní prostředí a pracovní práva. V březnu 2024 podepsala Indie s Evropským sdružením volného obchodu obchodní dohodu ve výši 100 miliard USD (91 miliard EUR), která zruší přísnější cla na průmyslové výrobky výměnou za investice plánované na 15 let.

V roce 2020 se Indie a EU dohodly na „Plánu do roku 2025“, jenž představuje společný rámec, kterým se má řídit jejich společná činnost. V červnu 2022 se obě strany dohodly na dalším rozvoji svého strategického partnerství a obnovily jednání o dohodě o volném obchodu a zahájily jednání o dohodě o ochraně investic a dohodě o zeměpisných označeních.

Do března 2025 bylo dokončeno deset kol jednání, ale přetrvávají některé problémy ohledně opatření v oblasti udržitelnosti, rozvoje čisté energie, zadávání veřejných zakázek a lidských práv.

V červnu 2021 bylo zahájeno partnerství v oblasti mobility EU a Indie. V červnu 2023 se konala konference o konektivitě Indie a EU s cílem určit konkrétní projekty konektivity. Indie přijala v srpnu 2023 zákon o ochraně digitálních osobních údajů.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a indický premiér Naréndra Módí na svém setkání v dubnu 2022 oznámili zřízení Rady EU–Indie pro obchod a technologie. V únoru 2023 EU a Indie posílily své vztahy, když Radu pro obchod a technologie zřídily. V březnu 2024 se konala konference vedoucích představitelů EU–Indie, která se zaměřila na automobilový průmysl, zdravotnické vybavení a zdravotnictví.

V únoru 2025 uskutečnila Komise pod vedením předsedkyně von der Leyenové první oficiální návštěvu Indie, kde se setkala s premiérem Módím a indickou vládou. Během této návštěvy se Indie a EU zavázaly postavit své partnerství na vyšší úroveň, pokračovat v jednáních o dohodě o volném obchodu, prohloubit Radu pro obchod a technologie a prozkoumat možnosti partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany. EU rovněž zkoumá možnosti partnerství v oblasti obrany s Indií prostřednictvím stálé strukturované spolupráce (PESCO) a případných jednání o dohodě o bezpečnosti informací. Partnerství Indie a EU se rovněž zaměří na bezpečnostní spolupráci a konkrétní infrastrukturní projekty, jako je hospodářský koridor Indie – Blízký východ-Evropa. Mezi klíčová odvětví jejich spolupráce patří elektronika, polovodiče, telekomunikace, inženýrství a léčiva se zaměřením na zabezpečení dodavatelských řetězců. Obě strany spolupracují rovněž v oblasti umělé inteligence, kvantové výpočetní techniky, vesmírných technologií a technologie 6G.

Spolupráce mezi Indií a EU v oblasti vědy, technologií a inovací probíhá intenzivněji i v rámci Horizontu Evropa (2021–2027). Cílem současné indické politiky v oblasti vzdělávání je rozvíjet více mezinárodních partnerství s evropskými univerzitami za účelem spolupráce na programech Horizont Evropa.

Ve dnech 19. dubna až 1. června 2024 se v Indii konaly všeobecné volby. Strana Bharatíja Džanata (BJP), vedená premiérem Módím, získala již potřetí za sebou nejvíce poslanců, ale nedosáhla v dolní komoře indického parlamentu Lok Sabha většiny. Místo toho musí spoléhat na své spojence ve straně Národní demokratické aliance (NDA), aby si zajistila 272 poslaneckých míst potřebných k vytvoření příští vlády. Mezitím více než dvě desítky opozičních stran, včetně kongresové strany, jež byla dříve dominantní, diskutují o dalších krocích poté, co jejich aliance s názvem Indická národní rozvojová inkluzivní aliance (INDIA) ve volbách překročila očekávání.

Indický premiér Naréndra Módí provádí v této nelidnatější zemi na světě politické a ekonomické reformy zaměřené na modernizaci státní správy, řádnou správu věcí veřejných, boj proti korupci pomocí programů na zvyšování transparentnosti a demonetizaci, řešení společenských problémů, rozvoj ekonomiky prostřednictvím iniciativ „Make in India“ a „Invest India“ a zavádí celostátní daň ze zboží a služeb. Indie má stejně jako její sousední země Pákistán a Čína k dispozici jaderné zbraně a čelí bezpečnostním problémům, terorismu a ozbrojeným konfliktům ohledně hranic, především s Pákistánem v autonomním státě Džammú a Kašmír a v menší míře s Čínou.

Kastovní systém v Indii je jednou z nejstarších forem uspořádání společenských tříd na světě, což vyvolává obavy ohledně pokračující diskriminace na základě kasty. Indie je také etnickou a jazykovou mozaikou, kde v řadě států panuje napětí a odkud přicházejí zprávy o porušování lidských práv a práv žen a dětí. Podle Mezinárodní organizace práce (MOP) je v Indii i nadále vážným problémem dětská práce, přestože premiér Módí schválil řadu opatření zakazujících dětem mladším 14 let vykonávat nebezpečné činnosti a zavádějících přísné sankce pro zaměstnavatele, kteří porušují právní předpisy.

V současném desátém volebním období předsedá delegaci Evropského parlamentu pro vztahy s Indií Angelika Nieblerová (EPP, DE).

V červenci 2022 přijal Evropský parlament usnesení o budoucí spolupráci mezi EU a Indií v oblasti obchodu a investic, v němž uvítal závazek usilovat o uzavření ambiciózní, vyvážené, komplexní a vzájemně prospěšné obchodní dohody mezi EU a Indií založené na hodnotách. Parlament uvítal zřízení Rady pro obchod a technologie.

V červenci 2023 přijal Parlament usnesení o situaci v indickém státě Manípur, v němž vyzval k přijetí všech nezbytných opatření k zastavení etnického a náboženského násilí, k ochraně všech náboženských menšin a k zabránění jakékoli další eskalaci.

Parlamentní Výbor pro mezinárodní obchod navštívil Indii v dubnu 2022 a podvýbor pro bezpečnost a obranu ji navštívil v prosinci 2023.

Pokud jde o meziparlamentní dialog, v prosinci 2023 se v Novém Dillí konalo 15. meziparlamentní setkání EU–Indie. Diskuse se soustředily na stav strategického partnerství, dvoustranný obchod, změnu klimatu, regionální otázky, občanskou společnost a otázky lidských práv.

V lednu 2024 přijal Parlament usnesení o vztazích mezi EU a Indií, v němž vyzval k rozšíření a prohloubení vztahů mezi EU a Indií jako strategických partnerů, zejména v klíčových oblastech, jako je změna klimatu, digitalizace, konektivita, obchod a investice, zahraniční, bezpečnostní a obranná politika, lidská práva a právní stát.

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) navštívil Indii v lednu 2025. Diskuse se týkaly klíčových legislativních aktů EU o digitálních službách, digitálních trzích, umělé inteligenci, bezpečnosti výrobků a ochraně spotřebitele.

Pákistán

Vztahy mezi EU a Pákistánem sahají do roku 1962 a v současné době jsou založeny na dohodě o spolupráci z roku 2004. Evropská unie jako významný dárce rozvojové pomoci podporuje prosazování demokracie a budování institucí v Pákistánu.

Pákistán je významným příjemcem jednostranných obchodních preferencí EU v rámci režimu GSP+, který byl pro něj znovu zaveden v roce 2014. V rámci tohoto procesu sleduje Výbor Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod dodržování souladu s požadavky režimu GSP+. Status Pákistánu v rámci režimu GSP+ by mohl být přezkoumán, protože souvisí s povinnostmi, jako je zaručení lidských práv a náboženské svobody. V červnu 2022 posoudila monitorovací mise EU účinné provádění 27 mezinárodních úmluv, což je povinný požadavek na zachování statusu GSP+, který je pro Pákistán velmi přínosný. Od roku 2014, kdy se země k režimu GSP+ připojila, zvýšily podniky vývoz na trh EU o 65 %. V listopadu 2023 zveřejnily Komise a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) společnou zprávu hodnotící pokrok osmi zemí zvýhodněných v rámci režimu GSP+, včetně Pákistánu. Připravuje se nové nařízení o GSP. Jeho prosazování bude vyžadovat, aby přijímající země o nově zavedený režim formálně požádaly. Tento proces je v Islámábádu pozorně sledován.

V roce 2023 si EU zachovala své postavení druhého největšího obchodního partnera Pákistánu, když představovala 15,3 % celkového obchodu Pákistánu. V roce 2023 byl Pákistán 47. největším partnerem EU v obchodu se zbožím, když se na obchodu EU podílel 0,2 %.

EU Pákistánu poskytuje značnou rozvojovou a humanitární pomoc. V rámci víceletého orientačního programu (2021–2027) vyčlenila EU na partnerství s touto zemí na období 2021–2024 prostředky z grantů ve výši 265 milionů EUR. Toto financování podporuje tři prioritní oblasti: inkluzivní ekologický růst, lidský kapitál a řádná veřejná správa. EU rovněž zahájila iniciativu týmu Evropa nazvanou „Obnova prostřednictvím vytváření zelených pracovních míst“, jejímž cílem je podpořit v Pákistánu ekologický růst a posílit odolnost vůči změně klimatu.

EU uznala výzvy, kterým Pákistán čelí v souvislosti s přijetím více než tří milionů uprchlíků, a je připravena zvážit poskytnutí další podpory, mimo jiné na dobrovolnou repatriaci uprchlíků do Afghánistánu. Kromě toho v roce 2023 podpořil Světový potravinový program OSN více než 180 000 zranitelných osob postižených povodněmi v sedmi okresech provincie Sindh, což bylo možné díky příspěvku z humanitární pomoci EU.

V listopadu 2024 se v Islámábádu konalo 14. zasedání společné komise EU–Pákistán, jejímž cílem bylo zhodnotit strategický plán angažovanosti a rozšířit spolupráci. EU ocenila úsilí Pákistánu o pomoc afghánským uprchlíkům a Pákistán vyjádřil znepokojení ohledně Kašmíru a zasazoval se o příměří v Gaze. EU zopakovala, že je odhodlána poskytovat humanitární pomoc, a znovu potvrdila svůj postoj k Ukrajině.

V březnu 2024 uspořádaly EU a Pákistán v Islámábádu 9. politický dialog, který se zabýval širokou škálou regionálního a celosvětového vývoje.

Očekává se, že geostrategická úloha Pákistánu v indicko-tichomořském regionu poroste, zejména poté, co Tálibán v srpnu 2021 převzal moc v Afghánistánu. Stabilní, demokratický a prosperující Pákistán má pro EU zásadní význam a je hlavním partnerem v dialogu s Tálibánem a primární cílovou zemí pro uprchlíky z Afghánistánu. Tato země mění svůj obraz na mezinárodní scéně.

Na pákistánské politické scéně panuje neustálé napětí. Armáda, která disponuje širokým mandátem pro otázky související s bezpečností a bojem proti terorismu, je stále zapojena do vnitřní a zahraniční politiky.

V únoru 2024 se v Pákistánu za přísných bezpečnostních opatření konaly parlamentní volby. Předsedou vlády se znovu stal Muhammad Šáhbáz Šaríf, vůdce strany Pákistánská muslimská liga (PML-N). Kandidátům z opoziční strany „Pakistan Tehreek-e-Insaf“ (PTI) nebylo dovoleno kandidovat. Politické napětí je stále vysoké, přičemž vězněný vůdce strany PTI Imran Chán uvádí, že jeho trest je nespravedlivý a politicky motivovaný. Stoupenci strany PTI i nadále protestují, ale PML-N Šáhbáze Šarífa je za silné podpory pákistánské armády stále u moci.

V dubnu 2021 přijal Parlament usnesení o zákonech o rouhání v Pákistánu, v němž vyzval Komisi, aby vzhledem ke zhoršující se situaci v oblasti lidských práv znovu posoudila způsobilost Pákistánu pro program GSP+. Parlament sleduje kroky, které Komise a ESVČ přijímají k řešení otázek lidských práv, včetně zákonů o rouhání, jež ukládají tvrdé tresty včetně trestu smrti.

V březnu 2022 se uskutečnilo 13. meziparlamentní setkání EU–Pákistán. Jednání se zaměřila na politický vývoj v Pákistánu, invazi Ruska na Ukrajinu, obchod, režim GSP+ a lidská práva. Meziparlamentní setkání přisuzuje zásadní význam tomu, aby poslanci na obou stranách posuzovali pokrok a zajišťovali parlamentní kontrolu a pokyny v rámci dvoustranných vztahů.

Dne 14. dubna 2025 se v Islámábádu konalo 14. meziparlamentní setkání EU–Pákistán.

Afghánistán

V únoru 2017 byla podepsána dohoda o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje mezi EU a Afghánistánem, kterou Parlament schválil dne 13. března 2019. Vztahy s EU byly přizpůsobeny válce a poválečné situaci. Díky podstatnému přispění Evropského parlamentu byl Afghánistán postupně částečně zapojován do strategie EU pro Střední Asii.

Od května 2021 Tálibán rychle získal kontrolu nad Afganistánem, když narazil na minimální odpor ze strany bezpečnostních sil. Do srpna 2021 dobyl Kábul poté, co prezident Ghani uprchl do Dubaje. USA a NATO dokončily ve stejném měsíci stažení svých vojsk z území Afghánistánu, čímž ukončily dvacetiletou válku, ale vedlo to k humanitární krizi. V září 2021 Tálibán zřídil prozatímní vládu zahrnující pouze muže, čímž porušil své sliby o inkluzivitě. Od té doby se dopouští závažného porušování lidských práv, které se zaměřuje zejména na ženy, dívky a menšiny.

V roce 2024 se Afghánistán potýkal s kritickou humanitární krizí, kdy pomoc potřebovalo více než 23,7 milionu lidí. Omezení týkající se žen, která Tálibán zavedl a zahrnují zákaz působit na univerzitách a pracovat v nevládních organizacích, spolu s výnosem ze srpna 2024, který potlačuje hlasy žen na veřejnosti, situaci ještě zhoršila. Tyto politiky, včetně nepružných pravidel oblékání pro ženy, mají nebezpečné a život ohrožující dopady. EU tyto kroky odsoudila, požadovala ukončení pokračujícího zneužívání ze strany Tálibánu a znovu potvrdila své odhodlání podporovat afghánské ženy a dívky. Tálibán má nejasné vazby na síť al-Káida a na tzv. Islámský stát a země je rozdělena na městské a venkovské komunity.

Afghánistán, který patří k zemím nejvíce závislým na pomoci druhých na světě, čelí prohlubující se humanitární katastrofě, kdy polovina obyvatelstva není schopna uspokojit své základní potřeby, jako jsou potraviny, voda a léky. Humanitární situace se zhoršuje, o čemž svědčí více než tři miliony vnitřně vysídlených osob a více než dva miliony uprchlíků a žadatelů o azyl v Pákistánu a Íránu. Rozhodnutí vlády USA pozastavit činnost americké Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) již tak zoufalou humanitární situaci v zemi jistě ještě zhorší.

Afghánistán byl až do převzetí moci Tálibánem v srpnu 2021 největším příjemcem finančních prostředků EU na rozvoj v Asii. Afghánistán byl také příjemcem nejvýhodnějšího obchodního režimu EU „Vše kromě zbraní“ (EBA). EU vyčlenila na období 2014–2020 pro Afghánistán 1,4 miliardy EUR. Na konferenci o Afghánistánu „Mír, prosperita a soběstačnost“, která se uskutečnila v listopadu 2020 v Ženevě, se EU zavázala, že poskytne dlouhodobou a mimořádnou pomoc ve výši 1,2 miliardy EUR na období let 2021–2025. Od srpna 2021 přislíbila EU na podporu afghánského obyvatelstva až 1 miliardu EUR, z čehož bude 489 milionů EUR použito na humanitární pomoc a 400 milionů EUR na základní potřeby a podporu obživy. Na konferenci OSN o Afghánistánu, která se konala v září 2021 v Ženevě, byla přislíbena částka ve výši 1,2 miliardy USD, z čehož 677 milionů USD přislíbily EU a její členské státy.

V září 2021 se ministři zahraničních věcí EU rozhodli Tálibán neuznat, ale dohodli se, že s nimi budou spolupracovat na základě určitých podmínek, jako je boj proti terorismu, dodržování lidských práv a vytvoření inkluzivní vlády. Klíčovými faktory byl rovněž umožnění přístupu humanitární pomoci a to, aby z Afghánistánu lidé mohli odcházet. V únoru 2023 ministři EU zopakovali své znepokojení ohledně vyloučení žen ze strany Tálibánu a porušování lidských práv a znovu potvrdili svůj závazek k míru, stabilitě a podpoře afghánského lidu.

Po návratu Tálibánu k moci byla v Afghánistánu obnovena omezení týkající se žen včetně zákonů, které ukládají ženám při přístupu do veřejných prostor povinný doprovod mužského opatrovníka, a předpisů upravujících jejich oblékání. Zatímco některé veřejné univerzity a školy byly v roce 2022 znovu otevřeny, Tálibán nedodržel slib, že dívkám umožní navštěvovat střední školy, což má dopad na 1,1 milionu studentů. Účast žen na trhu práce, která se v posledním desetiletí zvýšila z 15 % na 22 %, se od té doby v důsledku rostoucích omezení snížila. Tálibán rovněž zakázal ženám pracovat v nevládních organizacích, zastavil salony krásy, což vedlo ke ztrátě 60 000 ženských pracovních míst, a zakázal studentkám studovat v zahraničí. V červenci 2024 Tálibán oficiálně přijal zákon o podpoře ctnosti a předcházení neřesti. Tento právní rámec kodifikuje, konsoliduje a doplňuje diskriminační a represivní omezení Tálibánu.

V roce 2023 EU poskytla Afghánistánu 156,5 milionu EUR na humanitární pomoc. V únoru 2024 se na konferenci OSN o Afghánistánu v Dohá nepodařilo dosáhnout hlavních cílů: vymezit vodítka pro mezinárodní spolupráci s Afghánistánem a usnadnit dialog mezi Tálibánem a globálním společenstvím o zásadních otázkách. V únoru 2024 poskytla EU Světovému potravinovému programu OSN 20,1 milionu EUR na zlepšení potravinového zabezpečení domácností a odolnosti komunit v Afghánistánu.

EU je velmi znepokojena obnovením islámského emirátu s radikálním právním systémem vyplývajícím z práva šaría. To vyvolává vážné otázky ohledně budoucí spolupráce EU s Afghánistánem, která závisí na tom, jak bude možné zachovat úspěchy dosažené v posledních 20 letech. Zvláštní pozornost je třeba věnovat možnému nárůstu mezinárodního terorismu a migrace. Od podzimu 2020 Parlament opakovaně odsoudil propuknutí násilí a ve svém usnesení z června 2021 o situaci v Afghánistánu vyjádřil znepokojení nad důsledky stažení vojenských jednotek a vyzval k přijetí komplexní strategie pro budoucí spolupráci EU s Afghánistánem. V červenci 2021, jeden měsíc před převzetím moci Tálibánem, uspořádala delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Afghánistánem 6. meziparlamentní setkání EU–Afghánistán se zástupci afghánského Národního shromáždění.

Po převzetí moci ze strany Tálibánu v srpnu 2021 vyjádřila parlamentní delegace pro vztahy s Afghánistánem obavy v souvislosti s humanitární, hospodářskou a uprchlickou krizí, která si žádá vytvoření humanitárních koridorů a přijetí strategického přístupu k celému regionu, včetně Pákistánu, Íránu a Střední Asie.

V únoru 2022 uspořádal Parlament řadu akcí v rámci konference na vysoké úrovni „Dny afghánských žen“. V březnu 2022 proběhlo první setkání Fóra afghánských vedoucích představitelek. Této virtuální schůze se zúčastnilo téměř 50 afghánských žen ve vedoucích pozicích, které se připojily z Afghánistánu i jiných částí světa.

V dubnu 2022 Parlament přijal usnesení o situaci v oblasti práv afghánských žen. Odsoudil rozhodnutí Tálibánu prodloužit zákaz školní docházky dívek a vyjádřil politování nad jeho přetrvávajícím přáním vymazat ženy z veřejného života.

V listopadu 2022 přijal Parlament usnesení o dodržování lidských práv v Afghánistánu, které se zabývá zhoršováním situace v oblasti práv žen.

V dubnu 2023 Parlament rovněž přijal usnesení o dodržování lidských práv v Afghánistánu s důrazem na genderově podmíněné pronásledování.

V říjnu 2023 přijal Parlament další usnesení o situaci v oblasti lidských práv, zejména o pronásledování bývalých vládních úředníků a příslušníků afghánských národních bezpečnostních sil a útoků na organizace občanské společnosti a obránce lidských práv. Parlament rovněž vyjádřil podporu pohnání faktických orgánů k odpovědnosti, jakož i probíhajícímu vyšetřování u Mezinárodního trestního soudu.

V březnu 2024 přijal Parlament usnesení o represivním prostředí v Afghánistánu, včetně veřejných poprav a násilí páchaného na ženách, v němž vyzval k plnému dodržování základních práv a svobod žen a dívek.

V září 2024 přijal Parlament usnesení, v němž kritizoval zhoršující se podmínky žen v Afghánistánu, což je způsobeno uplatňováním „zákona o podpoře ctnosti a předcházení neřesti“ ze strany Tálibánu. Usnesení odsuzuje zavedení práva šaría, vyloučení žen a dívek z veřejného života a násilí, kterému tyto ženy a dívky čelí, jako jsou nucené sňatky, sexuální útoky a tvrdé tresty.

Bangladéš

Vztahy mezi Evropskou unií a Bangladéšem byly navázány v roce 1973. Dohoda o spolupráci z dubna 2001 zahrnuje obchod, hospodářský rozvoj, lidská práva, řádnou veřejnou správu a životní prostředí. Jako nejméně rozvinutá země je Bangladéš příjemcem programu „Vše kromě zbraní“ – nejvýhodnějšího obchodního režimu dostupného v rámci unijního všeobecného systému preferencí. Očekává se, že Bangladéš přestane být do roku 2026 řazen mezi nejméně rozvinuté země. Po uplynutí přechodného období pak přestane mít přístup k programu „Vše kromě zbraní“.

Víceletý orientační program EU na období 2021–2027 pro Bangladéš je sladěn s 8. bangladéšským pětiletým plánem na období 2020–2025.

V říjnu 2023 zahájila předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová na fóru Global Gateway spolu s bývalou bangladéšskou premiérkou šejchou Hasínou Wádžidovou jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci. Evropská unie, Evropská investiční banka (EIB) a Bangladéš podepsaly dohody v hodnotě 400 milionů EUR na projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, které přispějí k udržitelné ekologické transformaci bangladéšského odvětví energetiky a pomohou této zemi dosáhnout jejích cílů v oblasti zmírňování změny klimatu. Vzhledem ke svým obavám ohledně některých politických opatření a otázek lidských práv v Bangladéši Evropská unie v roce 2024 jednání s Bangladéšem o dohodě o partnerství a spolupráci odložila.

Bangladéš je parlamentní demokracií, v níž se u moci střídají dvě strany – Lidová liga (Awami League) a Bangladéšská národní strana. Bangladéš je jednou z mála zemí, které dosáhly rozvojových cílů tisíciletí. Pracovní práva a pracovní podmínky jsou však stále závažným problémem, zejména v oblasti kolem Dháky, kde se nacházejí továrny oděvního průmyslu. V důsledku ruské invaze na Ukrajinu, zvýšení cen surovin a inflace došlo od roku 2022 k poklesu hrubého domácího produktu Bangladéše. Bangladéš proto požádal Mezinárodní měnový fond (MMF) o finanční pomoc. Přestože vývoz oděvních výrobků z Bangladéše v posledních letech několikanásobně vzrostl, běžně zde dochází k nehodám a požárům v továrnách a na jiných pracovištích, přičemž za posledních deset let při nich zahynulo 1 310 pracovníků a 3 883 jich bylo zraněno.

Poté, co předsedkyně vlády šejcha Hasína Wádžidová odmítla vyhovět požadavku opozice (Bangladéšské národní strany) na neutrální úřednickou vládu, která by provedla volby v lednu 2024, opozice volby bojkotovala. V důsledku toho byla šejcha Hasína Wádžidová poté, co její strana – Lidová liga – a její spojenci získali v lednu 2024 v parlamentu 225 ze 300 křesel, zvolena na další pětileté období.

V červenci 2024 vyvolalo rozhodnutí vlády šejchy Hasíny Wádžidové týkající se pracovních kvót ve veřejném sektoru prodemokratické povstání. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu z června 2024, v němž bylo rozhodnutí vlády prohlášeno za neplatné, nabralo toto hnutí na intenzitě a vyústilo v tzv. červencovou revoluci, která vyvrcholila masakrem demonstrantů – většinou studentů. Předsedkyně vlády Hasína Wádžidová byla nucena odstoupit a uchýlit se do Indie. Pod vedením nositele Nobelovy ceny Muhammada Júnuse byla vytvořena prozatímní vláda. Vytvoření Národní občanské strany (NCP) – první studentské strany v Bangladéši – bylo klíčovým okamžikem politického vývoje v zemi. Tuzemské politické scéně od té doby dominují rozdílné názory na upevnění demokracie v Bangladéši a zavedení volebních reforem. Tradiční politické strany, jako je Bangladéšská národní strana (BNP), prosazují uspořádání dřívějších voleb a pokračují ve vyvíjení tlaku na prozatímní Júnusovu vládu, aby do konce roku vyhlásila celostátní volby. V přímé konfrontaci s Bangladéšskou národní stranou se vedoucí představitel Národní občanské strany Náhid Islám vyjádřil ohledně možnosti konání voleb v roce 2025 skepticky. Poukázal na požadavky na celostátní reformy (včetně ústavní) a na obavy o bezpečnost v souvislosti se stávajícími politickými a sociálními nepokoji v zemi.

Od srpna 2017 uprchlo do Bangladéše více než 800 000 Rohingyů, aby unikli pronásledování v Myanmaru. Evropská unie úzce monitoruje krizi rohingyjských uprchlíků, přičemž z částky vybrané po dárcovské konferenci OSN konané v říjnu 2017 a v následujících letech uvolnila více než polovinu zejména na podporu rohingyjských uprchlíků v uprchlických táborech ve městě Cox´s Bazar. Bangladéšská vláda usiluje o repatriaci Rohingyů, ale podmínky v Myanmaru jejich návrat zatím neumožňují.

V listopadu 2023 uvolnila EU v důsledku zhoršující se humanitární situace 10,5 milionu EUR na humanitární pomoc rohingyjským uprchlíkům a jejich hostitelským komunitám žijícím v Bangladéši. V lednu 2024 uvolnila Evropská unie v reakci na požár v jednom z uprchlických táborů 300 000 EUR na pomoc postiženému obyvatelstvu. V roce 2025 se v Bangladéši stále nachází více než 800 000 Rohingyů. V březnu 2025 zahájila EU projekt v hodnotě 2 milionů EUR, jehož cílem je pomoci přibližně 8 000 lidí, které zasáhlo povstání v Bangladéši v červenci a srpnu 2024. Projekt, který je v plné míře financován ze strany EU, bude probíhat do srpna 2026. Jeho hlavním cílem je zlepšit fyzické a duševní zdraví osob, které přežily násilí, zvýšit jejich hospodářskou odolnost, podpořit sociální soudržnost a řešit kritické potřeby, jež zjistila bangladéšská vláda a EU.

V prosinci 2022 se v Bruselu konalo 8. meziparlamentní setkání mezi EU a Bangladéšem, na němž se diskutovalo o nejnovějším vývoji v oblasti vzájemných vztahů, mj. o otázce lidských práv, obchodu a současné geostrategické situaci.

V září 2023 přijal Parlament usnesení o situaci v oblasti lidských práv v Bangladéši, zejména o případu organizace Odhikar, což je přední organizace na obranu lidských práv, která už více než deset let čelí pronásledování a kriminalizaci, včetně toho, že byla vyškrtnuta ze seznamu registrovaných nevládních organizací.

Šrí Lanka

Vztahy mezi EU a Šrí Lankou byly navázány v roce 1975 dohodou o spolupráci, která byla podpisem dohody o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje v roce 1995 posunuta na vyšší úroveň. Šrí Lanka získala v květnu 2017 povolení pro vývoz do EU na základě systému GSP+, které mělo sloužit jako pobídka k politickým reformám a dodržování mezinárodních úmluv o lidských právech, pracovních právech, ochraně životního prostředí a řádné veřejné správě. Parlament pozorně sleduje pokrok Šrí Lanky, pokud jde o skutečné dodržování kritérií v rámci režimu GSP+. Vyhlídky na dosažení spravedlnosti a národního usmíření v rámci přechodného období, což jsou podle Parlamentu dva základní předpoklady toho, aby mohla Šrí Lanka těžit z režimu GSP+, jsou do značné míry ohroženy. Za posledních deset let poskytla EU Šrí Lance 760 milionů EUR ve formě rozvojové pomoci.

Evropská unie je po Číně druhým největším obchodním partnerem Šrí Lanky. V roce 2023 představoval obchod s EU 12,4 % jejího celkového obchodu. V únoru 2024 se sešla Pracovní skupina EU a Šrí Lanky pro obchodní a hospodářskou spolupráci, aby dále prohloubila dvoustranné obchodní kontakty, zajistila širší přístup na trh a urychlila vývoj v oblasti regulace, mj. pokud jde o nařízení EU o odlesňování.

V únoru 2024 uspořádaly EU a Šrí Lanka 26. zasedání společné komise v Bruselu. Evropská unie uvítala aktivní účast Šrí Lanky na třetím indicko-tichomořském ministerském fóru EU, které se rovněž konalo v únoru 2024 v Bruselu. Společná komise projednala víceletý orientační program pro Šrí Lanku na období 2021–2027. V rámci tohoto strategického rámce vyčlenila EU na své partnerství se Šrí Lankou na období 2021–2024 grantové financování ve výši 60 milionů EUR. Šrí Lanka informovala Komisi o opatřeních přijatých k nahrazení zákona o předcházení terorismu zákonem o boji proti terorismu s cílem uvést návrh zákona do souladu s mezinárodními normami.

V letech 1983 až 2009 probíhala na Šrí Lance občanská válka mezi převážně sinhálskou vládou a Tygry osvobození tamilského Ílámu. V listopadu 2019 vyhrál prezidentské volby Gotabaja Radžapaksa, který jmenoval svého bratra, bývalého prezidenta Mahindu Radžapaksu, novým předsedou vlády. V září 2020 byla zavedena kontroverzní 20. novela zákona, který upevňuje výkonnou pravomoc prezidenta a oslabuje úlohu předsedy vlády a parlamentu.

V roce 2022 zažila Šrí Lanka vůbec nejhorší hospodářskou krizi, která vyvolala rozsáhlé protesty v důsledku prudce rostoucích cen surovin a nedostatku základního zboží. V rámci protestů, které byly zahájeny v dubnu 2022, zazněl požadavek na odstoupení prezidenta Radžapaksy. V červenci 2022 demonstranti vtrhli do sídla prezidenta a přinutili jej k útěku. Prezident Gotabaja Radžapaksa i premiér Mahinda Radžapaksa odstoupili. V červenci 2022 převzal funkci prezidenta Ranil Vikremesinghe, který jmenoval premiérem Dineše Gunavardenu.

Strana Národní lidová moc (NPP) vedená předsedou Anurou Kumarou Dissanajakem dosáhla v parlamentních volbách v listopadu 2024 historického vítězství. Díky tomuto bezprecedentnímu úspěchu mohla provést zásadní reformy, přičemž se zaměřila na řešení hospodářské krize země, slíbila provést reformu sociálního zabezpečení a kritizovala úsporná opatření, která podporuje Mezinárodní měnový fond (MFF). K porážce odstupujícího prezidenta Vikremesingheho přispělo to, že se mu nepodařilo vyřešit krizi životních nákladů, a také jeho vazby na rodinu Radžapaksů. Politické scéně stále dominují pokusy zahájit proces usmíření a postavit před soud pachatele porušování lidských práv během občanské války. V březnu 2025 uvalila Velká Británie sankce na tři bývalé šrílanské vojenské velitele a jednoho bývalého povstaleckého velitele Tamilských tigrů.

V roce 2022 zaznamenala Šrí Lanka vůbec první státní bankrot a obrátila se na Mezinárodní měnový fond se žádostí o pomoc při stabilizaci hospodářství. Bývalý prezident Radžapaksa se vrátil i přesto, že byl z vypuknutí krize do značné míry obviňován právě on. Kritický nedostatek cizí měny vedl k vážnému nedostatku potravin a pohonných hmot. V roce 2022 si Šrí Lanka zajistila od Mezinárodního měnového fondu předběžný úvěr ve výši 2,9 miliardy USD, který je podmíněn fiskální reformou a restrukturalizací dluhu. Do roku 2023 dosáhla dohody s věřiteli a získala od uvedeného fondu možnost využít rozšířený finanční nástroj, kdy v rámci čtyřletého programu o objemu tří miliard USD obdržela 670 milionů USD. Dodatečná finanční podpora zahrnovala 200 milionů USD od Asijské rozvojové banky a 250 milionů USD od Světové banky.

V dubnu 2024 odmítla šrílanská vláda návrh svých mezinárodních věřitelů na restrukturalizaci více než 12 miliard USD, což by mohlo potenciálně oddálit získání další tranše podpůrných finančních prostředků od Mezinárodního měnového fondu. V březnu 2025 schválil MMF v rámci programu o objemu 2,9 miliardy USD dodatečnou tranši v hodnotě 334 milionů USD. Vyjádřil tím svou důvěru v provedené reformy a ve směřování procesu oživení v této zemi. Parlament přijal v červnu 2021 usnesení o situaci na Šrí Lance, zejména zatýkání na základě zákona o předcházení terorismu.

Od 30. října do 1. listopadu 2023 se v Kolombu konalo 11. meziparlamentní setkání mezi EU a Šrí Lankou, na němž se diskutovalo o dvoustranných vztazích a hospodářské a finanční situaci Šrí Lanky.

Nepál

Vztahy mezi EU a Nepálem sahají do roku 1973 a jsou založeny na dohodě o spolupráci z roku 1996. Vzhledem k tomu, že téměř čtvrtina obyvatelstva má k životu méně než 2 USD denně, je rozpočet Nepálu závislý z 25 % na vnější pomoci. Evropská unie je jedním z největších poskytovatelů rozvojové pomoci této zemi. Zdůrazňuje navíc, že je důležité, aby Nepál více využíval obchodních preferencí poskytovaných v rámci unijního režimu „Vše kromě zbraní“ určeného pro rozvojové země. Unie v současné době podporuje Nepál v rámci víceletého orientačního programu na období 2021–2027, v němž jsou vymezeny tři prioritní oblasti spolupráce: inkluzivní ekologický růst, rozvoj lidského kapitálu a řádná veřejná správa. Tyto prioritní oblasti jsou rovněž v souladu s globálními strategiemi EU, jako je strategie EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu, iniciativa pro globální oživení a akční plán pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v rámci vnější činnosti na období 2021–2025 (GAP III). Evropská unie podporuje nepálskou ekonomiku a poptávku po pracovní síle, čímž chce zvýšit individuální příjmy v zemi, jež se vyznačuje značnou nerovností mezi vyššími a nižšími kastami a marginalizovanými komunitami, jako je kmen Madhesi.

Nepál pokračuje v plnění svého cíle, kterým je vymanění se ze statusu nejméně rozvinuté země, což se má podle očekávání stát do roku 2026. Tato změna má vliv na obchodní vztahy Nepálu s EU, zejména pokud jde o preferenční obchodní režimy. V březnu 2024 se v Káthmándú konalo 15. zasedání společné komise EU a Nepálu, na které se projednávaly dvoustranné vztahy. Evropská unie ocenila úspěchy, jichž Nepál dosáhl při své sociálně-ekonomické transformaci a realizaci Národního rozvojového plánu na období 2019–2024. Evropská unie a Nepál zhodnotily nedávný vývoj v oblasti prosazování demokratických procesů a institucí a poukázaly na význam občanské společnosti a sdělovacích prostředků při upevňování demokracie a řádné veřejné správy. Evropská unie ocenila Nepál za jeho postoj ke změně klimatu na konferenci COP28 a také za jeho ambiciózní cíl dosáhnout do roku 2045 nulových čistých emisí.

Na podnikatelském fóru EU–Nepál 2024 konaném v květnu 2024 v Káthmándú se sešli zástupci nepálských a evropských podniků, aby prozkoumali investiční příležitosti a upevnili obchodní vztahy. Zaměřili se přitom na klíčová odvětví, jako je energie z obnovitelných zdrojů, zemědělství a cestovní ruch.

V lednu 2024 dosáhli vítězství ve volbách do Národního shromáždění kandidáti vládnoucí koalice vedené Nepálským kongresem. Prudký nárůst světových cen ropy a surovin v roce 2022 byl pro nepálskou ekonomiku zátěží, která vyvolala sociální nepokoje a vedla k požadavkům na obnovení hinduistické monarchie. Vzhledem ke smíšenému volebnímu systému Nepálu je náročné dosáhnout většiny, což často vede ke koaličním vládám a ujednáním o rozdělení moci.

O vliv v této zemi soutěží Čína a Indie. V prosinci 2024 navštívil předseda nepálské vlády Dahal Čínu, aby projednal investice a infrastrukturní projekty v rámci iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“.

Hlavním problémem země je dosažení mírového řešení politické patové situace prostřednictvím reformy ústavy, kterou je třeba změnit, aby vyhovovala zájmům Dálitů a etnických menšin, zejména kmene Madhesi v oblasti Terai, a zaručila práva nepálských občanů, kteří emigrovali do zahraničí. Pokud jde o sociální oblast, uplatňování nového zákona o občanství v červnu 2023 poskytlo stovkám tisíců Nepálců bez státní příslušnosti možnost získat občanství, což vyřešilo dlouhodobý problém národní identity. Koaliční vláda vedená premiérem Dahalem se potýká s hospodářskými problémy a korupčními skandály, prokázala však politickou odolnost a relativní stabilitu. V roce 2023 vstoupil Nepál kvůli vysoké inflaci, politické nejistotě a klesající důvěře investorů do první recese za šedesát let. To urychlilo hromadný odchod mladých lidí z Nepálu a vyvolalo v souvislosti s jeho dlouhodobým dopadem na domácí pracovní sílu a hospodářství obavy a sociální nespokojenost.

V březnu 2025 vedly promonarchistické demonstrace v Káthmándú ke střetům, při nichž došlo ke dvěma úmrtím a mnoha zraněním. Demonstranti požadovali znovunastolení monarchie a hinduistické státnosti, což je odrazem nespokojenosti veřejnosti se stávajícím republikánským systémem.

Nepálská vláda nezajistila, aby se v přechodném období dostalo obětem občanské války spravedlnosti, a tak v zemi i nadále přetrvává kultura beztrestnosti. Komise pro pravdu a usmíření, která byla zřízena v roce 2014, není schopna řešit případy závažného porušování lidských práv, jako je mučení a sexuální násilí. Podobně se s obtížemi při plnění svého mandátu setkala i Komise pro vyšetřování případů násilného zmizení osob, která byla vytvořena v témže roce za účelem vyšetřování případů zmizení během uvedeného konfliktu. V dubnu 2020 vyzval Nejvyšší soud s cílem zabránit beztrestnosti ke změně mandátu této Komise, což je doporučení, které podpořily organizace na ochranu lidských práv. Návrh zákona předložený v roce 2022 však nedopovídal doporučení soudu a nový zákon zavedený v březnu 2023 byl kritizován za to, že stíhání pachatelů neusnadnil. Delegace Parlamentu pro vztahy se zeměmi jižní Asie navštívila Nepál v září 2022, aby posoudila vztahy Nepálu s EU, která je hlavním dárcem rozvojové pomoci. Vzhledem k tomu, že se tato země může do roku 2026 dostat ze skupiny nejméně rozvinutých zemí, Parlament uvítal, že Nepál už ratifikoval většinu z 27 základních úmluv, které jsou nezbytné pro podání žádosti o režim GSP+.

Bhútán

Bhútán, který byl po celá staletí izolován od okolního světa, se přizpůsobuje globalizaci a upevňuje své hospodářství, přičemž si zároveň zachovává své starobylé tradice. Pokojný přechod k parlamentní demokracii se uskutečnil v roce 2008 přijetím ústavy, která zaručuje dělbu moci v rámci konstituční monarchie. Evropská unie podporuje plnou nezávislost Bhútánu na jeho mocných sousedech – Indii a Číně – a je nadále přesvědčena, že tato země by měla být schopna zformulovat svou vlastní bezpečnostní a zahraniční politiku. Zároveň uznává přetrvávající obavy ohledně ztráty svrchovanosti kvůli zeměpisné poloze Bhútánu.

Evropská unie, která je v Bhútánu výrazně zastoupena od roku 1982, se snaží o zmírnění chudoby, prosazování demokratizace a řádné veřejné správy a o podporu udržitelného zemědělství a využívání obnovitelných přírodních zdrojů. V květnu 2018 byl zahájen nový projekt na podporu obchodu mezi EU a Bhútánem s cílem zvýšit přidanou hodnotu a zlepšit propojení trhů a regulační rámec, kterým se řídí obchod a investice.

Evropská unie podporuje rozvojové plány Bhútánu, a pokud Bhútán splní nezbytné podmínky, poskytne mu v rámci režimu GSP+ širší preferenční přístup na své trhy. EU oceňuje tuto himalájskou zemi za její opatření k zajištění udržitelného rozvoje s nízkými emisemi uhlíku, který by byl odolný vůči změně klimatu, a konstatuje, že Bhútán podnikl významné kroky na ochranu práv dětí a žen a na podporu rovnosti žen a mužů. Například v prosinci 2020 rozhodl Bhútánský parlament o tom, že homosexualita se už nebude považovat za trestný čin.

Víceletý orientační program na období 2021–2027 se zaměřuje na změnu klimatu, řádnou správu a digitální transformaci. Na období 2021–2024 byla vyčleněna celková částka 31 milionů EUR. Evropská unie a Bhútán podepsaly s Evropskou investiční bankou (EIB) rámcovou dohodu o poskytnutí zvýhodněného financování na rozvojové projekty. V březnu 2023 EIB podpořila investice do opatření v oblasti klimatu a obnovitelných zdrojů energie v Bhútánu. V dubnu 2024 podepsala rámcový úvěr ve výši až 150 milionů EUR na financování investic do solárních elektráren a malých vodních elektráren v Bhútánu.

Evropská unie a Bhútán uspořádaly v září 2024 v Bruselu dvanácté výroční konzultace. Mezi klíčová témata, o nichž se diskutovalo, patřilo nedávné vyřazení Bhútánu ze skupiny nejméně rozvinutých zemí, zahájení 13. pětiletého plánu a realizace významné nové iniciativy země, projektu Gelephu Mindfulness City. EU ocenila Bhútán za ratifikaci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a naléhavě jej vyzvala, aby zvážil podepsání dalších úmluv o lidských a pracovních právech. Pokud jde o obchod, Bhútán bude mít do roku 2028 v rámci iniciativy „Vše kromě zbraní“ i nadále bezcelní a bezkvótový přístup na trh EU, je však nutné se připravit na vystoupení z tohoto systému. EU rovněž nabídla, že se s Bhútánem podělí o své odborné znalosti v oblasti zeměpisných označení.

V lednu 2025 se v Bruselu uskutečnily oslavy 40. výročí partnerství mezi EU a Bhútánem, kterého se zúčastnil bhútánský premiér Tšering Tobgaj. Během této návštěvy Komise přislíbila další balíček podpory pro Bhútán ve výši 17 milionů EUR, který má upevnit řádnou veřejnou správu, usnadnit digitální transformaci země a podpořit inkluzivní a udržitelný rozvoj.

Bhútánu – monarchii, která se zavázala k upevnění demokracie, – se podařilo vytvořit jedinečnou národní identitu založenou na zachování svého náboženství, kultury a životního prostředí. K posouzení hospodářského růstu a blahobytu svých občanů používá tato země index hrubého národní štěstí (GNH), který vychází z buddhistických hodnot. Tento index, který je zakotven v bhútánské ústavě z roku 2008 a který v roce 2011 uznala OSN, zahrnuje oblasti, jako je duševní zdraví, vzdělávání, zdravotní péče a udržitelnost životního prostředí. Politika Bhútánu v oblasti životního prostředí se zaměřuje na zachování biologické rozmanitosti, která je ohrožena změnou klimatu, a zároveň na předcházení ekologickým škodám v souladu se zásadami uvedeného indexu. Na vrcholné konferenci věnované klimatu COP29, která se konala v listopadu 2024 v Baku, Bhútán spolu s Madagaskarem, Panamou a Surinamem založil koalici G-ZERO. Tato iniciativa spojuje země, které dosáhly uhlíkově negativního nebo uhlíkově neutrálního statusu, s cílem prokázat, že je možné a dokonce nezbytné dosáhnout rovnováhy mezi hospodářským růstem a udržitelností životního prostředí. V lednu 2024 se v Bhútánu konaly všeobecné volby, v nichž zvítězil bývalý premiér Tšering Tobgaj z Lidově demokratické strany, který si zajistil velkou parlamentní většinu.

V září 2022 navštívila Bhútán delegace Parlamentu pro vztahy se zeměmi jižní Asie, aby posoudila sociálně-ekonomický rozvoj této země, která od prosince 2023 už nemá patřit do kategorie nejméně rozvinutých zemí.

V únoru 2025 navštívil premiér Tšering Tobgaj Evropský parlament, kde se setkal s místopředsedkyní Christel Schaldemoseovou a s delegací pro vztahy s jižní Asií (DSAS). Tobgaj představil projekt Gelephu Mindfulness City, což je celostátní projekt rozvoje měst šetrných k životnímu prostředí, který se vztahuje na 2 500 kilometrů čtverečních poblíž indické hranice. Jeho cílem je přilákat investice, vytvářet pracovní místa a zároveň zajistit udržitelnost.

Maledivy

Ačkoliv s Maledivami zatím nebyla uzavřena žádná formální dohoda, poskytuje Evropská unie této zemi podporu pro venkovské komunity, cestovní ruch a zmírňování změny klimatu. Rada EU pro zahraniční věci přijala v červenci 2018 rámec pro cílená restriktivní opatření vůči osobám a subjektům odpovědným za oslabování právního státu nebo za bránění inkluzivnímu politickému řešení na Maledivách a vůči těm, kdo odpovídají za závažné porušování lidských práv. Evropská rada v dubnu 2021 rozhodla, že zahájí jednání o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Maledivami, která je důležitým milníkem ve dvoustranných vztazích.

V červnu 2023 proběhlo v Bruselu čtvrté setkání vysokých představitelů EU a Malediv, jehož účelem bylo oslavit 40. výročí navázání diplomatických vztahů. Páté zasedání vysokých představitelů se konalo v červnu 2024 na Maledivách a zaměřilo se na vzájemný závazek ke spolupráci v různých odvětvích, mj. v oblasti demokratických reforem, ekologické transformace, zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, ale také v oblasti řádné veřejné správy, lidských práv a bezpečnosti.

V roce 2011 se Maledivy posunuly z kategorie nejméně rozvinutých zemí a v roce 2013 získaly status země s vyššími středními příjmy. Místní ekonomika je založena převážně na cestovním ruchu a rybolovu. Na hospodářství Malediv, ve kterém 70 % HDP vytváří cestovní ruch, měla závažný dopad pandemie onemocnění COVID-19. V srpnu 2021 souhlasila EU s poskytnutím bezplatné pomoci ve výši 2 milionů EUR určené na rozvoj penzionů a lodní turistiky na Maledivách v rámci projektu „Podpora EU pro odolnou obnovu cestovního ruchu organizovaného malými a středními podniky na Maledivách“. Víceletý orientační program na období 2021–2027 se zaměřuje na Maledivách na dvě prioritní oblasti: na podporu ekologického hospodářského oživení a posílení řádné veřejné správy, právního státu a bezpečnosti. Na období 2021–2024 vyčlenila EU na své partnerské programy s Maledivami grantové prostředky ve výši 12 milionů EUR.

Změna klimatu představuje pro Maledivy závažnou výzvy, včetně problému zvyšování hladiny moří a eroze pobřeží, což ohrožuje budoucnost této země. Maledivský parlament proto plánuje zavést svůj první klimatický zákon, která má snížit znečištění a chránit životní prostředí. Hladina moře v Malé za posledních 20 let stoupá téměř 4 mm ročně, přičemž do roku 2100 se předpokládá nárůst o 40–50 cm. To by mohlo vést k problémům s erozí pláží, záplavami a salinitou vody, které by postihly 80 % obyvatel pobřežních oblastí a mohly by pro tento národ představovat existenční hrozbu.

Zemi sužuje také vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí, násilí páchané gangy a drogová závislost. V září 2023 zvítězil v prezidentských volbách na Maledivách ve druhém kole, v němž se utkal s úřadujícím prezidentem Ibráhímem Mohamedem Solihem, Mohamed Muizzu. Prezident Muizzu je obecně vnímán jako otevřenější vůči zájmům Číny v zemi oproti zájmům Indie. V dubnu 2024 se konaly na Maledivách parlamentní volby, přičemž pročínský Lidový národní kongres prezidenta Mohameda Muizzua získal 70 z 93 křesel. Proindická Maledivská demokratická strana získala 15 křesel.

 

Jorge Soutullo / Cristina Stanculescu / Filipe ALCOBIA de MORAES